V sobotu 15. října vyrážíme na Triangl. Kdo chce stoupat v houfu, tak start je ve 13 hodin od rozcestníku u Kopeckých. Cestou torzem lesa vezměte nějaký kus dřeva, které se tam v dostatečném množství povaluje (v přístřešku je vymetýno). Vodu na horký nápoj zajistíme, pochutiny na opečení vlastní.

Ve středu 28. září jsme využili pracovní volno k výjezdu do východní části Českého ráje. Nejprve jsme navštívili rozhlednu Čížovka u stejnojmenné obce jižně od městečka Sobotka. Jistě neobvyklé je to, že stavbu financoval soukromý provozovatel bez jakýchkoli dotací. Stavba byla v r. 2017 oceněna jako „Rozhledna roku“. Přestože jsme navštívili rozhlednu mimo turistickou sezónu, nechal nám ji provozovatel po domluvě volně přístupnou, takže jsme si mohli užít pěkný kruhový výhled z výšky 29 metrů. Když jsme se dostatečně pokochali panoramaty, přesunuli jsme se k hradu Kost, který je často vyhledáván nejen turisty, ale i filmaři (např. nedávno zde natáčeli některé scény pro letošní vánoční pohádku o Krakonošovi). Před zahájením prohlídky začalo celkem vydatně pršet, což vadilo jen při přechodu přes nádvoří.

Z Kosti jsme se odjeli na oběd do městečka Sobotka. Původně jsme si měli dle plánu individuálně prohlédnout i některé místní zajímavé domy, ale vzhledem k pokračujícímu dešti jsme hned po obědě odjeli do Jičína, města pohádek. Od autobusu jsme společně vyrazili do centra. Krátkou zastávku jsme udělali u budovy bývalé jezuitské koleje, kde nechal v r. 1624 Albrecht z Valdštejna založit jezuitské gymnázium (7. nejstarší SŠ v ČR). Poté jsme obešli Valdštejnovo náměstí, kde jsme si ukázali hlavní dominanty historického centra - Valdštejnský zámek, Valdickou bránu a kostel sv. Jakuba Většího. Dobrovolníci vystoupili po 152 schodech na ochoz Valdické brány. Odměnou za námahu jim pak byly v té chvíli prosluněné výhledy. Následoval rozchod, který si každý užil dle svého - někdo procházel blízká zákoutí, další zamířili za občerstvením do některé z místních kavárniček. Nakonec jsme ještě absolvovali krátkou projížďku podél pověstné čtyřřadé lipové aleje (1.800 m) a pak už jsme nabrali směr k našim domovům. Z původního plánu jsme vzhledem k deštivému počasí museli vypustit návštěvu Prachovských skal, ale i tak jsme si výlet dosyta užili.

V polovině září jsme si po brigádě v okolí kostela odškrtli pár nedodělků. Nejprve jsme vykopali informační tabuli k ovocnému mu stromořadí a turistický rozcestník. Byla to dost velká dřina, protože nebylo vůbec patrné, že v předchozích dnech vydatně pršelo, zemina byla suchá a tvrdá jako kámen. Rovněž mohutná vrstva betonu dala našim kopáčům zabrat. Tabuli jsme poté nově instalovali mezi prvními stromy stromořadí z druhé strany nyní vyschlého rybníčku. Další brigádníci současně instalovali lavičku u schodiště vedoucího od školy ke kostelu. Příchozí si zde může po překonání 70 schodů trochu vydechnout a pokochat se výhledem, který se ještě vylepší, až opadá listí. Nakonec jsme instalovali turistický rozcestník a u lavičky u rybníčku také stolek. Celou brigádu technicky zajišťoval řidič čtyřkolky s přívěsným vozíkem (= doprava nářadí i materiálu).