Nahoru
Občanský spolek Triangl Markvartice, z. s., má za cíl pořádání akcí pro
různé skupiny obyvatel nejen z obce Markvartice. Jedná se předevšímo akce v oblasti
ochrany přírody a krajiny, kultury, turistiky a sportovních aktivit.
Protože někteří čerství řidiči zřejmě rychle zapomínají, že se v autoškole učili, že na lesní cesty není vjezd autům povolen a opakovaně jezdí až na vyhlídkovou plošinu, byla při vjezdu do Vysokého lesa směrem od Bukoviny instalována zákazová značka. Následně zde budou probíhat namátkové kontrolní akce. Totéž pochopitelně platí i pro motocykly a čtyřkolky, pokud se nejedná o pracovní důvody. Proto znovu žádáme řidiče, aby do lesa nevjížděli. Děkujeme za pochopení.
Začátkem podzimu jsme zintenzivnili brigádnickou činnost. V prvním říjnovém týdnu pokračovali naši brigádníci v mýcení hustého roští na připravovaném výletním okruhu. Pro zapomnětlivé znovu připomínám, že akce probíhá v součinnosti s obcí a trasa je vedena po obecních pozemcích. Následující den dopoledne Petr Milichovský zmulčoval vysokou trávu ve stromořadí podél cesty na Olešku a poopravil směrovník u železničního přejezdu. Odpoledne pak s Honzou ještě provedli drobné údržbářské práce u přístřešku a kolem ohniště.Druhý říjnový pátek jsme udělali současně několik dodělávek - dokončení mulčování ve stromořadí, vyčištění prostor u turistických značek od přerostlé vegetace na modrém okruhu, instalace šipky v zatáčce u Vápeníků, oprava rozcestníku u Kopeckých (stříška, šipky) a umístění další směrové šipky na vstup na výletní okruh nad lesíkem.
Poslední zářijovou sobotu jsme pořádali další turistický výlet. Po loňské pandemické přestávce jsme i letos upustili od výjezdu autobusem, protože nebylo jisté, jak to bude s různými opatřeními. Není příjemné něco zařizovat (bus, oběd, návštěvní místa) a pak to rušit. Takže jsme bez velkých fanfár v poněkud komorní sestavě vyrazili vlakem do Rumburku a odsud pěšky na Dymník, kde se již od rána připravovaly oslavy výročí otevření rozhledny (125 let). Energii jsme nejprve dobyli na terase příjemné restaurace a poté u skalních menhirů. Od rozhledny jsme zamířili do Krásné Lípy a odsud vlakem do stanice Jedlová. Posezení ve zdejší kultovní restauraci nemůže nikdy zklamat. Od nájemce jsme se dozvěděli, že za Rakousko-Uherska byly nádražní restaurace na železničních křižovatkách povinné. Nyní zůstaly v celém Ústeckém kraji již asi jen čtyři (různá výdejní okénka v tom nejsou započítána).